Letíme Travel Service letadlem z Prahy do Keflavíku pro Islandské turisty dychtící po Praze. Letadlo je zaplněno z cca 1/3. Ještě na letišti v Praze si dáváme panáčka aby přálo štěstí. Venca v tom momentu zjistil, že zapoměl doma návleky... Trochu problém, ale nějak se na místě vyřeší. Poslední dny byly pracovně hektické pro oba a tak v letadle začínáme dolaďovat poslední varianty plánované trasy. Teoretická úvaha vystoupit na známou sopku Hekla se přerodila v jasný cíl našeho výpadu na Island.
Přistáváme na letišti v Keflavíku. Je aprílové počasí, chvilku svítí slunce, chvilku poprchává. K našemu překvapení po sněhu ani stopy. Na stánku místní autopůjčovny nás už čekají s objednanou Škodou Octavia 4x4. Zjišťujeme, že v ceně je pouze 250km total a ne 250km denně jak jsme si mysleli. Další vír v peněžence a tak se pronájem vyšplhal na neuvěřitelných 3000CZK/den. Nějaké miniauto bylo o cca 30% levnější, ale my chceme na Heklu a tam může být už sníh ...
Konečně vyrážíme z letiště směrem nejpodivnějším, místo do hor jedeme do Reykjaviku! Musíme sehnat návleky. Parkujeme kousek od známé vily, kde se setkal Regan s Gorbačovem.
Trochu prší, je vlhko, fouká, něco nad nulou - taková vlezlá zima. Procházíme městečko resp. hlavní město Islandu.
Nezapomínáme se podívat na známou betonovou katedrálu. Dost bolo památek a hurá do shopping centra! Místo do hor tak prolízáme "Metropoli Zličín" po islandsku. Před obrovským outdorovým obchodem tam měli dokonce umělou lezeckou stěnu. Výběr byl taky slušný, ale ty ceny ....
Docela pozdě odpoledne vyrážíme za město směr Selfos na známé gejzíry. Je konec března a světlo je tady překvapivě dlouho (od 7 hod ráno do 19 hod večer). Hned za městem se krajina zvedá a objevuje se první sníh.
Je vidět vliv Golfského proudu, moře nezamrzá a nížiny u pobřeží jsou bez sněhu. Cestou stavíme u místa Kerid - sopečného kráteru s jezirkem uprostřed. Nikde ani noha a tak se kocháme tou krásou sami.
Zastavujeme ještě u pěkných vodopádků na řece Brúara. Déšť se pomalu mění na sníh a my už v podvečer přijíždíme k jedné z největších atrakcí Islandu, ke slavným gejzírům.
Všude je liduprázdno, kromě nás ještě dva němci. Chodíme kolem a vychutnáváme si bublající a vařící gejzírky. Jeden z nich pravidelně co 10 minut vyrostl na výšku cca 10ti metrů.
Nejvíce mě ale uchvátilo tyrkyzové jezírko u chodníku. Celé působilo dojmem že svítí, jakoby by byl dole pod vodou reflektor. Voda byla příjemně teplá.
Po gejzírech už pádíme k 8km vzdáleným vodopádům Gullfoss. Poslední metry k obchůdku a muzeu jedeme vrstvou rozbředlého sněhu. Tady jsme teprve rádi za autíčko 4x4. Je kolem nuly, silně fouká a padá namrzající déšť. Nejdříve jsme chtěli spát v autě, ale lákadlu teplé místnosti Visitors Centra s wc,teplou vodou a elektřinou se nedalo odolat...
Ráno je počasí znatelně lepší, napadlo trochu sněhu a sluníčko se klube z mraků. Jdeme se projít k horní vyhlídce, kterou jsme nestihli prozkoumat včera. Výhled je úchvatný. Obrovský vodopád v zasněžené krajině. Gullfoss jsem viděl už na "x" promítáních a "y" fotkách, ale v zimě ještě ne. Jsme tu sami, nikde ani noha, úžasné.
Jedeme na dolní parkoviště odkud pak přímo k vodopádu. Počasí se zlepšuje a svítí sluníčko.
Vyrážíme zpět k pobřeží směr Fludir, abychom pak znova dalším údolím zamířili do vnitrození. Kolem cesty jsou všude vidět pasoucí se islanské koně. Takoví odrostlejší poníci, strašně milí a přítulní....
Jedeme údolím proti proudu řeky Pjórsa. Déšť se mění v husté sněžení a asfalt nám mizí pod vrstvou sněhu. Přijíždíme k místu kde jsme nejvíce ve vnitrození, dále už je cesta jenom pro terénní vozidla.
Odbočujeme na úzkou "okresku" která vede podél úbočí Hekly a začíná "Rallye Valašská zima", terén docela divoký, cca 20cm vrstva sněhu s dírama na cestě. Ještě štěstí, že těsně před náma cestu prorazilo jedno terénní auto a udělalo stopy...
[ Pokračování (výstup na sopku Hekla) ]