Po cestovatelských výpadech do Bulharska a cestování po Rudém a Středozemním moři na palubě nákladních lodí (v rámci praxe na škole) mě lákalo konečně vyrazit někde dál. Dychtivě jsem koukal na diáky z Kavkazu, Kuby a Vietnamu - "kamarádských" zemí, kde se dalo za "totáče" cestovat a plánoval cestu na Ararat. Pak jsem se dozvěděl o fantasticky levné cestě do Číny přes Rusko a bylo to ...
Jedeme tři - Vláďa, Eva a já. Dali jsme se do kupy přes inzerát(!). S Vláďou jsem předtím nikde nebyl a s Evu jsem viděl podruhé. Nakonec se ukázalo, že jsme byli fantastická parta a ani trochu to "nezaskřípalo". Tohle může být důkaz vyjímky potvrzující pravidlo - že je třeba si velmi pečlivě vybírat spolucestovatele.
Naši první velkou cestu jsme začali v Ostravě na hlavním nádraží. Odtud vlakem Chopin do Varšavy, kde nás přepojili na vlak do Moskvy. Tam měníme dolary za rubly. V Brestu se stojí kvůli výměně podvozků (1630-2055). Konečně v Rusku! S Evou jdeme do města a jsem docela mile překvapen. Čekal jsem to horší, to je trochu asi jako když přijede zápaďák k nám. To samé, ale v menší míře si myslíme o Rusku, ale není to pravda. Před devátou večer vyrážíme směr Moskva. Hrajeme karty a popíjíme rumík. Nálada je super. V 1030 jsme v Moskvě. Jedeme koupit letenky na Petrovku do Inturistu. Letenka Moskva - Irkutsk 4800km stála v přepočtu 8USD!!! Je rok 1990 a čechy stále počítají jako místní, proto tak levné. Vyrážím ještě na rychlou obhlídku Rudého Náměstí a Guu. Jedeme na letiště Domodědovo odkud ze 7hod zpožděním odlétáme do Irkutsku (mezipřistání v Omsku).
V Irkutsku jsme na druhý den v 1520 místního času (5 hod časový posun).Trolejbusem jedeme do města a snažíme se sehnat lehátka na transibiřský express do Pekingu. Vypadá to dost špatně. Spíme v levném hotelu Cirkus. Večer je docela náročná "družba" s místními... Druhý den projížďka lodí po Ankaře a super oběd v hotelu Inturist. Lůžka do Pekingu stále nic. Už jsme nervózní. Nakonec 20USD jako "všimné" nám pomohlo letátka sehnat. 7.7. kolem poledne vyrážíme z Irkutska v čínském lůžkovém vagónu.
Projíždíme přes Sibiř. Okolí je super. Vidím Sajamy a pak jezero Bajkal, kde stavíme na 30 minut. Na nádraží čekají babky a prodávají ředkvičky a jinou zeleninu. Pak Ulan-Ude a začíná step. O půlnoci vjíždíme do Mongolska. Na hranicích ještě stíháme koukat na finále mistrovství světa ve fotbalu.
Okolí je travnatá step bez lesů. Kolem poledne jsme v Ulambátaru. Tam je u vlaku šílený mumraj a spousta lidí se snaží dostat dovnitř. Vlak je plný polských kšeftařů, kteří jedou do Číny koupit oblečení aby je na bazarech v polsku prodali. Někteří to "otočili" i 2x za měsíc. Vidím konečně první místní oblečené tradičně.
Celé odpoledne + noc projíždíme přes poušť Gobi (velbloudi, jeřábi a sysli). Není to ale taková typická poušť. Jsou to spíše nekonečné travnaté stepi (alespoň kolem vlaku co jsem viděl). Je čím dál tím tepleji. U Bajkalu bylo cca 22st, na Gobi 30st. Před Pekingem vlak zajíždí pod čínskou zeď abychom si ji mohli prohlédnout (pak se vrací zpět na hlavní trasu).
V Pekingu jsme 9.7. ve 14hod. Jedeme s poláky do hotelu Yang Dingmen. Spíme ve sklepě, protože není už volné místo! Večer obhlídka města a oslava, že jsme se dostali opravdu do Číny. Nikdo tak úplně tomu nevěřil ... Další den jdeme koupit lístky na vlak do Xianu a kouknout se na náměstí Tiannanmen. Měníme 1USD=5,70Yuanu (oficiální kurz je 1USD=4,6Yuanu) a jedeme se podívat na "Svatyni nebes".
Je to prý nejstarší dřevěná stavba na světě ne které nebyl použit ani jeden hřebík.
11.7. odjíždíme z Pekingu ve 36st vedru v hard sleepru (6 lůžek) po rovinách kolem rýžových polí směr Xian.